Dnes je 19.04.2024 a svátek má Rostislav.

Ahoj Neděle

18.11.2011 Duše ryze romantická
19.10.2010 Výroční oheň
10.10.2010 Můj první volebním mítink
07.02.2010 Kolečkové brusle
31.01.2010 Malí kamarádi

SEZNAM VŠECH AHOJ NEDĚLÍ

03.01.2010 | Dovolená snů

Byla nebyla jednou jedna dovolená. Dovolená na Monínci. S tvořením. No, respektive se šitím.
Po ukrutném ročním maratonu – účtování, učení, účtování a zase učení – jsem vytoužený den sedla do auta, zapnula navigaci a vyrazila směr Praha. Za hodinku a půl jsem vkráčela do prvního patra a nasála vůni dovolené. Hned ten večer jsem opožděně oslavila narozeniny, doslova sežrala s kamarádkami asi stokilovou krůtu a s úsměvem vykročila... K DOMOVU!!!!!!!!!! Skolila mě choroba :(
Přijel si pro mě manža, sbalil saky paky, já šupajdila na pohotovost a 10 dní do sebe ládovala antibiotika... To jsem si tedy "pošila"...

Na tohle já jsem vůbec expert. Před dvěma lety jsem se domluvila s kamarádkou a vyrazily jsme na dámskou jízdu na Ibizu. Ano, na ostrov diskoték. Až na to, že jsme měly hotel v nejtišším zálivu, kde nehrálo ani rádio natož nějaká diskotéka a kamarádka si s sebou, na základě šíleného mateřského popudu, vzala osmiletého synka. Dovolená s malými dětmi, to je snad horší než tsunami. Synek měl rozměry čtrnáctiletého habána a móresy tak asi čtyřletého děcka. Na poznámku: "...Sluníčko, utři si tu špinavou pusinku do ubrousku...", neváhal roztomilou pusinku, červenou od špaget, mrsknout na ubrus a ŠMRDLAT TOU HUBOU SEM A TAM. Myslím, že by to byl děs i v naší putyce a my... my jsme byli v pětihvězdičkovém hotelu :) Na pokoji mi oba s bezelstným úsměvem oznámili, že Sluníčko je zvyklý spávat s maminkou... Znovu zdůrazňuji ty rozměry čtrnáctiletého habána... Já jsem se vzepřela, že na své vysněné dovolené fakt nehodlám spát na spartakiádním lehátku - a co myslíte? ANO, Sluníčko spal mezi námi děvčaty :)
Já vím, že se všechny děti v noci vrtí, ale Sluníčko se ve více či méně pravidelných časových intervalech vymršťoval ke stropu, ve vzduchu se více či méně ladně točil a s železnou pravidelností hlavně VÍCE než méně dopadal na mou maličkost. Ráno jsem se zboulovaná, nevyspalá a naprosto frustrovaná odplazila na lehátko k bazénu.
Poté, co mi Sluníčko dělal společnost větami "...Proč si čteš...Proč se opaluješ a Proč nechceš se mnou do bazénu...", jsem se naučila dvě nejdůležitější věty ve španělštině: "Jednu piňakoládu" a "Ještě jednou".
Druhý den mě vezla sanitka na kliniku, kde mi oznámili zánět žaludku, nasadili antibiotika a já, nelžu vám, celkem bezstarostně volala manželovi, že si MUSÍM přebukovat letenku a že prostě MUSÍM marodit doma :)
Ne, nebylo to z piňakolády :) Jen jsem na letišti, v tom čtyřicetistupňovém vedru, neodolala bagetě s majonézou.
Všeho všudy, na ostrově snů jsem byla tyto dva nezapomenutelné dny, ale přesto jsem viděla víc, než kterýkoliv jiný turista. Viděla jsem celou nádheru Ibizy – klinika byla totiž na druhé straně ostrova :)

A Sluníčko? No to přeci pořád svítí :)

Přeji vám všem krásnou dovolenou bez léků, zkažených majonéz a bez... no, vždyť víte :)

Vaše Smiduška

VÁŠ NÁZOR:

© 2006 - 2009 Jana Smidková
Stránky vytvořil: Élysion - Vojtěch Smidek